Ordinační hodiny

Po-Pá: 8.00 - 19.00

So: 9.00 - 12.00


Pohotovost: 604 957 560

Kontakty

Nerudova 1040

735 81 Bohumín (zobrazit na mapě)

Tel.: 604 957 560

Email: abvet@seznam.cz

Operace měsíce

Demodikóza

17.1.2013

Demodikóza je parazitární onemocnění kůže psů, u koček se objevuje zřídka. Způsobuje ji parazit Demodex ( trudík), který se nachází v chlupových folikulech a mazových žlázách kůže. Živí se epiteliemi, mazem a detritem. V malém množství je normální součástí fauny kůže. Celý životní cyklus se odehrává v kůži a trvá 29-35 dní. Všechna vývojová stádia můžeme mrtvá nebo degenerovaná sporadicky také nalézt i mimo kůži - v mízních uzlinách, játrech, slezině, ledvinách, močovém měchýři, plicích, stěně střev, štítné žláze, krvi, moči a trusu. Zde jsou pasivně zanášeny krví a lymfou. Přenáší se pouze přímým kontaktem matky s novorozenými potomky během prvních 2-3 dní při sání mléka. V případě jejich pomnožení dochází ke klinickým projevům onemocnění. Demodikóza má dvě formy – lokalizovanou a generalizovanou. Predisponovaná jsou plemena krátkosrstá a brachycefalická – dobrman, dalmatin, německá doga, jezevčík, anglický buldog, francouzský buldoček, šarpej, jack russell terier, bulmastif, mastin, naháči. Z dlouhosrstých plemen kolie, bobtail, afgánský chrt, west highland white terier. U koček siamské a barmské. Feny, které trpí demodikózou, vykazují prokazatelně vyšší výskyt tohoto onemocnění u svého potomstva, a to i tehdy, že byla u nich demodikóza řádně léčena a zvládnutá a v době březosti a laktace byly bez klinických příznaků. Proto se mají postižené feny vyřadit z chovu.

U psů popisujeme Demodex canis (součást normální fauny kůže zdravého psa v malém množství, v chlupových váčcích a mazových žlázách), Demodex injai (velké, dlouhé tělo, hlavně se vyskytuje u teriérů – WHWT, spojován s onemocněním v dospělosti, seborrheou oleosou hřbetu a komedomy), Demodex sp. (krátké tělo, výskyt ve stratum corneum epidermis, pomnožení při oslabení imunitního systému). U koček se vyskytuje Demodex gatoi (spojován s pruritickou – svědivou dermatitidou) a Demodex cati (u koček v imunosupresi - FeLV, FIV, toxoplazmóza, SLE, nebo s metabolickým onemocněním – diabetes melitus, neoplasie). U křečků se vyskytuje Demodex criceti.

Pomnožením parazitů se chlupové váčky plní až dojde k jejich prasknutí a vzniká furunkulóza a následně sekundární bakteriální infekce kůže. Na počátku není onemocnění svědivé, později s rozvojem bakteriální infekce se pruritus přidává.

Lokalizovaná forma se vyskytuje u mladých jedinců mezi 3-6 měsíci, vznikají menší okrouhlá ložiska s erytémem, šupinkami, krustami, alopecií hlavně na hlavě – periokulárně, periorálně, na tváři, ale také na končetinách a trupu. O lokalizované formě hovoříme, pokud těchto míst je od 1 do 5. Prognóza této formy je dobrá. U 90% pacientů dochází ke spontánnímu vyléčení. Asi u 10% může přejít ve formu generalizovanou.

Generalizovanou formou mohou trpět jak zvířata mladá (3-18 měsíců, D. canis, D.sp., střední a velká plemena), tak zvířata starší (nad 18 měsíců, zde onemocnění vyvolává např. endogenní nebo iatrogenní hyperadrenokorticismus, hypothyreóza, diabetes melitus, imunosupresivní léky, neoplasie, stres, estrus, březost, uplatňuje se hlavně D.injai). Na kůže se objevuje 5 a více fokálních lézí nebo jsou okrouhlé změny s erytémem, alopecií a krustami multipní, plošné. V pokročilém stádiu je kůže těžce zanícená, exsudativní, granulomatózní, dochází k hyperpigmentaci a lichenifikaci kůže až k vývoji hluboké pyodermie. Prognóza je opatrná, léčba zdlouhavá a i přes úspěšnou terapii může docházet k relapsům, hlavně při oslabení imunity.

Poslední forma demodikózy postihuje meziprstí – pododemodikóza – chronická pododermatitida – rezistentní interdigitální záněty s pruritem, erytémem, papulami, pustulami, krustami, otokem, bolestivostí, alopecií, hyperpigmentací a lichenifikací.

U koček se onemocnění projevuje parciálními nebo multipními alopetickými ložisky s erytémem a krustami hlavně na hlavě, okolo očí, na ušních boltcích, krku a břiše. Léze jsou svědivé. Často se objevuje i ceruminózní otitis a sekundární pyodermie.

Mezi hlavní diferenciální diagnózy patří u psů – bakteriální folikulitida, furunkulóza, dermatofytóza, kontaktní dermatitida, dermatomyositida, nežádoucí reakce na léky, pemphigus, SLE. U koček – svrab, dermatofytóza, alergická dermatitida a psychogenní alopecie.

Diagnostiku provádíme mikroskopickým vyšetřením hlubokých kožních seškrabů, případně vytržených chlupů. V některých případech (hlavně u pododemodikózy) provádíme biopsii kůže a vyšetření dermatohistologické.

Terapie je dlouhá a vyžaduje dobrou spolupráci lékaře a majitele zvířete. Úspěšnost terapie kontrolujeme opakovanými kožními seškraby v intervalu 14 dní. První kontrolní seškrab děláme většinou po 4-6 týdnech léčby. Léčbu ukončujeme cca 3-4 týdny po druhém po sobě jdoucím negativním seškrabu. Starší model léčby zahrnuje několik bodů: 1. zvíře – hlavně dlouhosrsté- ostříháme, aby povrchová léčba mohla lépe působit, 2. zvíře okoupeme v 1-3% benzoylperoxidu nebo chlorhexidinu a zbavíme kůži šupin a krust, opakujeme co 3-7 dní, 3. zvíře vykoupeme v roztoku amitrazu (ředění 1:100), neoplachujeme, necháme uschnout, opakujeme 1x týdně, 4. léčíme sekundární bakteriální infekci kůže – antibiotika celkově (vhodná a v dostatečné dávce a délce). Amitraz je kontraindikován u čivav a u koček s diabetem. Manipulujeme s ním v rukavicích a dobře větraném prostoru. Za 12-36 hodin po podání se mohou objevit u ošetřených zvířat nežádoucí účinky amitrazu, mezi které patří somnolence, letargie, deprese, anorexie, zvracení, průjem, pruritus, polyurie, mydriasa, bradykardie, hypoventilace, hypotenze, hypotemie, ataxie, ileus, hyperglykémie, konvulze až smrt. Antidotum yohimbin se podává intravenózně. Léčba amitrazem je úspěšná u 50-80% pacientů.

Další možnosti léčby jsou preparáty – ivermectin, milbemycin oxim, doramectin, moxidectin, amitrazové obojky. Ivermectin – podávaný 1x denně per os, délka léčby je většinou 30-60 dní, úspěšnost léčby je 85-90%, je kontraindikován u kolie, ovčáckých plemen a jejich kříženců, nežádoucí účinky – salivace, zvracení, mydriáza, ataxie, hypersensitivita na zvuk, slabost, poloha ležící, koma, smrt. Milbemycin oxim – 1x denně, per os, 30-60 dní, 85-90% úspěšnost, nežádoucí účinky stejné jako u ivermectinu, drahá léčba.

U koček používáme topicky 2-4% roztok koloidní síry (co 3-7 dní, 4-8 týdnů, hlavně působí na D. gatoi, musíme ošetřit všechna zvířata v domácnosti) a doramectin 1x týdně podkožně.

Vždy musíme přeléčit pomocí antibiotik současně probíhající bakteriální infekci!

Asanace prostředí není nutná, dospělec sice přežije mimo hostitele 37 dní, ale rychle ztrácí schopnost infekce.