Ordinační hodiny

Po-Pá: 8.00 - 19.00

So: 9.00 - 12.00


Pohotovost: 604 957 560

Kontakty

Nerudova 1040

735 81 Bohumín (zobrazit na mapě)

Tel.: 604 957 560

Email: abvet@seznam.cz

Operace měsíce

Sekundární glaukom způsobený luxací čočky

3.1.2012

Na naší liniku byla přivedena 4 letá fena šarpeje, u které majitelé pozorují týdenní neklid, zvýšenou bolestivost levého oka, blefarospasmus a purulentní výtok z oka, který nereaguje na podávání ofthalmoframykoinové mastin majitelem. Ophtalmologické vyšetření levého oka odhalilo blefarospasmus, purulentní výtok, výraznou chemózu, která ztěžovala vyšetření ostatních struktur oka, edém rohovky ,edém duhovky, pupila byla v mydriáze nereagující na osvit, oko nebylo zcela slepé - částečně reagovalo na podněty z okolí, byl zvýšen IOP (nitrooční tlak). Pravé oko bylo bez patologického nálezu. Po tomto vyšetření jsme stanovili diagnozu - glaukom, suspektně sekundární. Jelikož glaukom patří ve veterinární medicíně k akutním stavům, nejprve jsme oko pacienta stabilizovali, tzn. snížili IOP. Fenku jsme u nás hospitalizovli a nasadili jsme infuzi manitolu, pilokarpin, trusopt a floxal. Po stabilizaci oka a snížení IOP byla patrná přední luxace čočky, čímž jsme zjistili příčinu vzniku glaukomu. V celkové narkoze jsme luxovanou čočku reponovali do zadní oční komory a pokračovali v medikaci pilokarpinu, floxalu a trusoptu, jako podpůrnou terapii jsme přidali recugel,po týdnu byl přidán Xalacom. Kdyby tato léčba nebyla  úspěšná a došlo k reluxaci čočky, museli bychom přistoupit k chirurgické extrakci čočky, popř k enukleaci. Po 14-ti denní léčbě je stav oka velmi uspokojivý, oko je klidné, bez blefarospasmu a chemozy, pupila v trvalé mioze.

Glaukom je jednou z nejčastějších příčin ztráty zraku u psů. Při tomto onemocnění oka dochází k strukturálnímu poškození zrakového nervu a k odúmrti gangliových buněk sítnice a následné slepotě. Hlavní faktory vyvolávající toto poškození je jednak zvýšený IOP, který působí mechanické poškození axonů zrakového nervu a ischemii utlačením zadnách ciliárních arterií, a jednak porucha krevního zásobení optického disku. Glaukom může být primární nebo sekundární. U primárního glaukomu dochází ke zvýšení IOP nez zjevné příčiny - jiného onemocnění oka. Je většinou bilaterální a u některých plemen hereditární (bígl, kokršpaněl,samojed...). U sekundárního glaukomu dochází ke zvýšení IOP díky předešlým nebo současně probíhajícím onemocněním oka, které vyvolává obstrukci odtoku komorového moku ( uveitida, hyphaema, hypopyon, přední luxace čočky, intraokulární neoplasma, katarakta, synechie, iris bombae...). Tento typ bývá většinou unilaterální. Klinické příznaky glaukomu závisí na příčině jeho vzniku a také ne dálce trvání zvýšeného IOP. Dochází ke kongesci cév, mydriáze, edému rohovky, buftalmu a ztrátě zraku, bolesti, blefarospasmu a změně v chování. Cílem terapie je odstranění primární příčiny, pokud je známa a snížení IOP. U akutního glaukomu je nutné časné snížení IOP v podobě agresivní terapie. Používají se hyperosmotické látky ( např. manitol ) vedoucí ke zvýšení osmolarity krve, ztažení vody z očního moku a snížení IOP. Lze také použít lokálně pilocarpin aplikovaný v krátkých časových intervalech, avšak je-li IOP vyšší než 50mmHg lokální aplikace kapek nemá valný efekt. V následné terapii používáme miotika ( způsobují pupilární kontrakci, kontrakci ciliárních svalů a zvyšují odtok očního moku ), inhibitory karboanhydrázy a beta blokátory ( snižují tvorbu nitroočního moku, ale nezvyšují jeho odtok ), popř. prostaglandiny ( zvyšují uveosklerální odtok ).