Náš pacient je mladý samec plemene akita inu, věk 3 roky. Má dlouhodobé problémy s kvalitou srstí a kůží. Srst je matná, mastná, hrubá, řídká, s lokální alopecií na ocase. Chlupy se dají snadno vytrhnout a po vytržení na chlupech ulpívají šupiny ve formě folikulárních odlitků. Šupiny se vyskytují nejvíce na uších, ale také hřbetu. Pacient není svědivý, kůže jen mírně zapáchá.

Provedli jsme základní vyšetření kůže (seškrab, cytologie, trichoskopie) bez patologického nálezu. Z důvodu plemenné predispozice, anamnézy a klinických příznaků jsme přistoupili k odběru bioptátů kůže a dermatohistopatologickému vyšetření. Výsledek nám potvrdil naši pracovní diagnózu. Jedná se o granulomatózní sebózní adenitidu v konečném (chronickém) stádiu.

Sebaceózní adenitida je autoimunitní onemocnění, při kterém dochází k destrukci mazových žláz. Plemenná predispozice – pudl, akita, samojed, maďarský ohař, věk  1-5 let. U pudlů a akit je onemocnění dědičné (autosomální recesivní dědičnost) a postižení jedinci by neměli být zařazováni do chovu. Onemocnění je celoživotní, má nevratný charakter a s věkem se spíše zhoršuje. Efekt terapie je různý. Záleží na rozsahu postižení kůže v době stanovení diagnózy, plemeni. Srst, která znova naroste, může být např. u pudlů rovná místo kudrnatá. Změny v podobě šupin a případné alopecie a hypotrichózy se vyskytují nejvíce na hlavě, uších, dorsální straně krku, hřbetu a na ocase. U krátkosrstých plemen šupiny snadno srst opouští, u dlouhosrstých plemen lpí na chlupech v podobě folikulárních odlitků. U akit může být srst mastná s papulami, pustulami, může dojít ke ztrátě hmotnosti. Pruritus obvykle není pozorován, pouze v případě sekundárních infekcí (bakterie, kvasinky).  Do diferenciální diagnostiky se zahrnují případy sekundární seborey a primární seborea. Diagnóza je potvrzena histologickým vyšetřením kůže. V terapii se používají topicky antiseboroické šampóny a postřiky s propylenglykolem. Celkově vitamín A, cyklosporin, nenasycené mastné kyseliny.