Prevence | Abvet

O výživě obecně

Králíci a morčata jsou přísní býložravci. Kdybyste chtěli před někým vypadat chytře, býložravce nazýváme také jako zvířata herbivorní. Jejich trávicí trakt je uzpůsobený ke zpracování velkého množství potravy s vysokým obsahem vlákniny. Na rozdíl od volně žijících morčat a králíků, kteří si mohou dopřát rozmanitou stravu kdekoliv a kdykoliv, vybírají si zejména čerstvé, šťavnaté části rostlin – pupeny a mladé listy, pasou se na trávě a přijímají i kůru keřů, jsou naši domácí mazlíčci závislí jen na nás. Mají poměrně rychlý metabolismus a pasáž střeva. Potravu přijímají přibližně 30x za den. Jedna z nejdůležitějších složek potravy je vláknina, která stimuluje střevní motilitu, zabezpečuje odpovídající žvýkací pohyby, optimální růst zubů, podporuje chuť k jídlu.

Co rozhodně ve spižírně nesmí chybět?

Seno,

seno a ještě jednou seno. Nejdůležitější složka potravy, která obsahuje dostatek vlákniny, minerálů a stopových prvků. Ale pozor, není seno jako seno. Kvalitní seno, na kterém si vaši králíci nebo morčata fakt pochutnají musí být bez diskuse dostatečně prosušené. Nesmí se z něj prášit a už vůbec nesmí být plesnivé nebo zatuchlé. Stonky by měly být dlouhé několik desítek centimetrů. A protože i naši mazlíčci mají mlsný jazýček, můžeme jim podávat vícedruhové seno nebo k “obyčejnému” senu přimíchat bylinky, sušenou mrkev nebo heřmánek. Pokud tedy chcete svému ušákovi udělat radost, směle se dejte do přípravy pestrého talíře.

Voda,

by měla být přístupná celý den, a to i v případě že je nabízená tráva a zelenina. Denní příjem vody tvoří přibližně 10 – 12% tělesné hmotnosti. Kdybyste jste měli volit mezi vodou, která stála už 4 dny na kuchyňské lince a sklenicí, kterou jste právě napustili, co si vyberete? Máte hned jasno, ne? Stejně je na tom váš hlodavý kamarád. Dejte mu tedy čerstvou vodu aspoň dvakrát denně, i kdyby ještě neměl všechno vypito. Určitě jej potěšíte!

Zelenina,

a to např. brokolici, čínské zelí, řeřichu, řepu, mrkev, papriku apod., můžete do jídelníčku čas od času přidat pro zpestření. Sami brzy uvidíte, co Vašemu parťákovi chutná a co ne.

Ovoce a granule,

by měly být nabízené vyjímečně a ve velmi malém množství (30 g na 1 kg hmotnosti králíka). Granule by měly být určené pro danou věkovou kategorii a obsahovat částečky rostlin větší než 0,4 – 0,5 mm.

Komerční směsi, pamlsky, slazené tyčinky, dropsy

s vysokým obsahem karbohydrátů a tuků nejsou pro morčata ani pro králíky vhodné a jejich použití ve výživě nedoporučujeme.

Naše recepty pro Vás

Zeleninovo – ovesné placky

Ingredience:

– seno
– granule
– jablko (trochu)
– kořenová zelenina (mrkev, celer, červená řepa, pastiňák, petržel)
– 1 lžíce lněných semínek
– 1 lžíce ovesných vloček

Postup:

Zeleninu omyjeme, oloupeme a nastrouháme najemno.

Lněné semínka nadrtíme a s ovesnými vločkami namočíme v malém množství vody.

V mixeru nadrtíme seno, bylinky a granule.

Umixujeme jablko, namočené semínka a vločky.

Zamícháme a uhněteme v těsto.

Vytvarujeme malé placičky a usušíme.

Bylinkové placičky

Ingredience:

– drcené granule

– nastrouhaná mrkev

– nastříhaná nať z mrkve

– pár lístků bazalky

– nastříhaná nať celeru

– nastříhaný kousek brokolice

– sušený kopr

– bylinky a tráva

– sušené sedmikrásky, pampelišky, kopřivy, jetel

Postup:

Vše nastříháme, nadrobíme a přidáme trochu vody

Smícháme v kaši

Vytvoříme kuličky nebo placičky a usušíme.

Lymská borelióza, onemocnění vyvolané gramnegativní spirochetální bakterií, primárně přenášenou klíšťaty z rodu Ixodes. K infekci jsou vnímaví zejména savci a ptáci. A právě savci, konkrétně pak psi, nás v tomto případě zajímají obzvláště. Ne, že bychom třeba neměli rádi kočky, spíše naopak, ale u koček je onemocnění výrazně méně časté.

K přenosu infekce je nutné, aby bylo klíště přisáté minimálně 6 hodin. Během této doby se bakterie množí a přechází do slinných žláz klíštěte a odtud se potom přenáší do hostitelského organismu. Takže, pokud přijdete domů z procházky a najdete přisáté klíště na místě, kde ještě před hodinou jistojistě nebylo, nepropadejte panice. V klidu vezměte do ruky pinzetu, nebo jinou pomůcku a klíště vytáhněte.

Nebojte se, určitě to zvládnete sami, je to fakt jednoduché

V ideálním případě, pokud doma máte, použijte jednorázové rukavice. Pokud nemáte, nepanikařte, jen si po manipulaci s klíštětem pořádně umyjte ruce.

Vezměte vhodnou pomůcku na vytažení. Moderní jsou dnes karty se zářezy, ale poradíte si jistě i s pinzetou.

Myslete na to, že není vhodné klíště jakkoliv mačkat.

Zvolenou pomůckou klíště uchopte a tahem vyjměte. Klíště vytáhnete velmi snadno.

Nemějte obavy, i kdyby se kusadla oddělila a zůstala v rance, nic se neděje. Místo přisátí jen vydesinfikujte a je hotovo.

Vytažené klíště zlikvidujte – zabalené do papírového kapesníku spalte v kamnech. Pozor! Pálení klíšťat v kamnech v obýváku v paneláku není úplně ideální. Pokud tedy kamna nemáte, klkíště zabalené do papírového kapesníku spláchněte do WC.

Prosím, pokud se s problémem přisátého klíštěte potýkáte ve 21.30, pokuste se o vytažení nejdřív sami. Teprve až poté, co usoudíte, že to opravdu nezvládnete, že pro tento úkon potřebujete odbornou pomoc, zamiřte na veterinární pohotovost. Oni Vám rádi pomůžou, s úsměvem na rtech. Ale bude Vás to stát zbytečně hromadu peněz, které určitě dokážete využít lépe.

Ale zpět k borelióze

V místě přisátí se borelie množí a přechází do krve a lymfy zvířete. Zásadní nebezpeči onemocnění tkví ve velmi časté (až 95%) absenci klinických příznaků v ranné fázi onemocnění, která postupně přechází do chronické a tedy obtížněji léčitelné fáze. Klinické příznaky se mohou projevit klidně až za 2 – 5 měsíců od přisátí klíštětem. Během několika týdnů dochází k roznesení infekce do kloubů a tkání.

U psů je nejčastější příznakem artritida – teplé, oteklé, bolestivé klouby, horečka (40-41C), lokální lymfadenopatie. U predisponovaných plemen Labradosrský retrívr, Zlatý retrívr, Bernský salašnický pes a Šeltie se může jako následek infekce rozvinout nefropatie – postižení ledvin. Příznaky jsou dehydratace, ascites a edém, náhlý tromboembolismus, dyspnoe, krvácení do sítnice až jeji odchlípení. Mezi další , méně časté projevy, se může vyskytnou apatie, nechutenství, narušení nervového aparátu projevující se agresivitou, křečemi a změnami chování. Kožní změny v podobě zvětšujícího zarudnutí, tak jak je známe u lidí, se u psů vyskytuji zcela ojediněle.

Diagnostika onemocnění

je založena na klinických příznacích, detekci protilátek v krvi, které jsou zachytitelné za 3-5 týdnů od expozice, případně na PCR diagnostice původce.

Výjimečný není ani současný přenos dalších parazitů a s tím spojené onemocnění – nejčastěji anaplasmoza, ehrlichioza.

V terapii akutních stavů se doporučuje antibiotická léčba doxycyklinem nebo amoxycilinem po dobu 4 týdnů. Při příznacích imunitiních artritíd je někdy nutné antibiotickou terapii doplnit kortikoidy.

Vakcinace

Přestože v humánní medicíně se vakcínu vhodnou na lymskou boreliózu stále vyvinout nedaří, pro psy je vakcína na světě už mnoho let. Vedle pravidelného použití antiparazitik, které mají díky svým vlastnostem parazity odpudit nebo usmrtit ihned po přisátí je tedy možná ochrana před Lymskou boreliózou také pomocí každoročního očkování. Jedná se nepochybně o jednodušší a bezpochyby levnější variantu, než připadné podstupování léčby lymské boreliózy.

Vakcína proti lymské borelióze slouží k aktivní imunizaci psů od 12. týdne stáří. Rizikovou skupinou pro vakcinaci jsou psi s prokázaným klinickým onemocnění Lymskou boreliozou, kdy vakcinace již klinický stav nezlepší. Při primovakcinacích je potřebné provést revakcinaci v intervalu 21 dnů. Pro udržení trvalé imunity se doporučuje každoroční revakcinace.

Zubní kámen, strašák nejen ústní dutiny

Nemoci zubů a parodontu se řadí mezi nejčastější zdravotní problémy malých zvířat. Mnohdy toto onemocnění končí nejen nepříjemným zápachem z tlamy a kosmetickým deficitem, ale může ovlivnit také celkový stav zvířete. Bakterie, které se skrývají pod „skořápkou“ zubního kamene mohou napadat i dásně a tím se šířit do krevního řečiště. Moc rády se pak usazují například v ledvinách, nebo na srdečních chlopních. Není tedy divu, že se u psů se zubním kamenem často setkáváme i se slyšitelným srdečním šelestem. U člověka byla prokázána přímá souvislost mezi periodontálními chorobami a zvýšeným výskytem kardiovaskulárních chorob, cukrovky a plicních onemocněních. U společenských zvířat již také existují studie, které dokazují tutéž souvislost.

Kdy Váš mazlíček začíná trpět onemocněním zubů?

Periodontálního onemocnění si ze začátku nemusíte všimnout, jelikož psi přes již probíhající zánět nevykazují výraznou bolestivost. Majitelé pak mnohdy přichází se slovy, že jejich čtyřnohému kamarádovi „jen“ více smrdí z tlamy. Někdy si majitelé mohou všimnout změny chování (mazlíček je klidnější, nebo naopak agresivnější, kočka se vyhýbá tvrdému jídlu, pes přestává jíst…) Takové chování vždy povede lékaře ke kontrole dutiny ústní. Během rutinní návštěvy veterináře je možné posoudit stav chrupu pouze z vnějšku. Důkladné vyšetření chrupu je možné provést jen pod bezpečnou anestezií. Často je také nutné provést rentgenologické vyšetření, které pomůže detekovat změny v okolních tkáních a na samotných zubních kořenech.

Nejčastější zubní a periodontální onemocnění psů

Zubní kámen

Většina majitelů zvířat věří, že zubní kámen je problém a jeho odstranění problém vyřeší. Ale tato problematika není tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. Skutečným nepřítelem je totiž zubní plak, který se usazuje na povrchu zubů, kde vytváří „útočiště“ bakteriím. Pokud nedbáme na jeho preventivní odstranění, dochází k jeho mineralizaci a vzniká žlutohnědý zubní kámen, který způsobuje narušení závěsného aparátu zubu, který ústí v „odchlípnutí“ dásní a může vyústit v jejich zánět, parodontózu a mnoho dalších onemocnění. Proto je pravidelné domácí ošetření zubů tak důležité.

Parodontální onemocnění

Parodont je tkáň, která obklopuje a ukotvuje zub. Onemocnění parodontu vede k uvolnění zubů a následně k jejich ztrátě. Léčba spočívá hlavně v každodenní hygieně, kdy odstraníme bakteriální plak. Pokud je nemoc již ve vysokém stádiu nevyhneme se lékařskému ošetření. V případech těžkého parodontálního onemocnění může být extrakce postiženého zubu nevyhnutelná.

Absces

Absces může vzniknout vlivem pokročilého stavu zánětlivých změn parodontu, poškozením korunky a odhalením zubní dřeně nebo chronickou gingivitidou. Klinicky se pak může projevit nechutenstvím, apatií, v pokročilých fázích i výrazným otokem tlamy. V případě masivního zánětu může dojít až fistulaci (provalení) zánětlivého ložiska na povrch a výtoku hnisavého sekretu. Tento problém již vyžaduje chirurgický zákrok v kombinaci s antibiotickou a analgetickou terapií.

Fraktury zubu

Zuby zvířat jsou schopné vydržet obrovské zatížení působící ve směru podélné osy zuby. Jakmile však dojde k extrémnímu zatížení zubů mimo uvedenou osu, výsledkem může být fraktura zubu.

Terapie se odvíjí od toho, zda je nebo není odhalena i dřeňová dutina zubu. Při jejím odhalení může bez vhodného ošetření dojít k rozvoji pulpitidy (zánět zubní dřeně) nebo její nekrózy, což je spojeno s výraznou bolestivostí a je potřeba chirurgicky zakročit a provést s ohledem na stav onemocnění a věk jedince přímé překrytí dřeně, léčbu kořenových kanálků, nebo extrakci zubu.

Ultrazvukové čištění zubů

Jedná se o profylaktické ošetření zubů, které se provádí v anestezii. Proto se doporučuje před tímto zákrokem provést základní klinické vyšetření zvířete, které lze doplnit o vyšetření krve, umožňující zhodnocení funkce jednotlivých orgánů, které v anestezii podléhají většímu zatížení. V případě jakýchkoliv funkčních odchylek pak lze anestezii upravit na míru konkrétnímu pacientovi tak, aby byla k dotčeným orgánům maximálně citlivá. Během zákroku je zvíře intubováno, aby se zabránilo aspiraci vody do dýchacích cest. První fáze zákroku spočívá v důkladném posouzení stavu ústní dutiny a zubů, následuje odstranění zubního kamene a bakteriálního plaku. Ošetření se zakončuje výplachem dutiny ústní desinfekční tekutinou, abychom odstranili všechny nečistoty z úst. V některých případech nevyhneme dalším zásahům do dutiny ústní např. extrakci zubů.

Jak můžeme zabránit zubním problémům?

Bakteriální plak se začíná usazovat několik hodin po zákroku, proto je vhodné abychom tomu včas zabránili. Nejúčinnější metodou je každodenní čištění zubů měkkým kartáčkem a pastou vhodnou pro zvířata. Lidské pasty obsahují velké množství fluoru, které mohou při jejím pozření vyvolat dysbalanci mikroprvků v těle a tím vyvolat další potíže. Je důležité dbát na pravidelnost. Nemá smysl čistit dutinu ústní jednou za pár dní, protože pak již dochází k mineralizaci plaku.

Mezi populární podpůrné prostředky při péči o dutinu ústní, a chrup zejména, patří různé potravinové doplňky. Ať už se jedná o prášek z mořských řas nebo dentální tyčinky, vždy je vhodné mít na paměti při jakém stavu zubů k jejich použití saháme a v souvislosti s tímto je potřeba mít přiměřená očekávání.

U zubů s rozvinutým zubním kamenem se bude jednat o “vyhozené peníze”, naopak jestliže jsou zuby Vašeho mazlíčka ve výborné kondici, může být použití doplňků při péči o chrup prospěšné.

Závěrem jedna malá rada. Čištění zubů v domácích podmínkách je velice jednoduchý a hlavně účinný způsob jak snížit pravděpodobnost, že budete při péči o chrup potřebovat služby veterináře. Když už však bude lékařské ošetření potřebné, zvolte veterinární pracoviště, se kterým máte dobré zkušenosti, případně takové, na které máte dobré reference. Při výběru by Vás mělo zajímat, zda je stomatologie pro pracoviště jedna z významných odborností, nebo jen okrajová záležitost. Pamatujte, že ne na všech pracovištích je standardem využití šetrné inhalační anestezie, případně pokročilé RTG stanoviště, které významně zvyšuje šance na určení správné diagnózy a následnou léčbu, ať už konzervativní nebo chirurgickou.

Stejně jako mezi lidmi, i mezi našimi nejvěrnějšími přáteli se najdou tací, kteří zimu, sníh a mráz přímo milují a ať už dovádí v hlubokém prašanu nebo s nekonečnou energií běhají za sněhovými koulemi, které jim při procházce promrzlou krajinou házíme, jsou ve svém živlu. Na druhé straně jsou ale psi, kteří si říkají, že “v takovém počasí bys ani psa nevyhnal”. Opustit vyhřáté místo u krbu byť jen kvůli krátké procházce je pro ně neradostný zážitek. Brodění v hlubokém prašanu považují za nadbytečnou námahu a za sněhovou koulí se jen líně ohlédnou a celou dobu čekají na jediné – až budou moci zpět domů!

Bez ohledu na to, do které skupiny patří zrovna Váš pes je vhodné vědět, jak jej na zimu připravit a pečovat o něj, abyste místo sledování sněhových vloček a padající rtuti v teploměru nemuseli navštívit svého veterináře.

Náhlá změna teploty

Zatímco my lidé přechod z domova do mrazivého rána vyřešíme oblečením, drtivá většina psů tento komfort nemá. Přechod z vyhřátého domova do promrzlé přírody může být pro tělo psa výrazným šokem. Pokud je venku skutečně velký mráz a vy víte, že Váš pes by jel na dovolenou raději do Egypta než do Grónska, použití oblečku určitě pečlivě zvažte. Pokud jej k dispozici nemáte, nebo jej použít z jakéhokoliv důvodu nechcete, naplánujte časovou délku procházky právě podle venkovní teploty.

Hrozba hypotermie a omrzlin

Pokles tělesné teploty pod 32 st. Celsia, povrchové dýchání nebo dokonce ztráta vědomí, patří mezi viditelné následky vystavení zvířecího těla příliš nízkým teplotám.

Omrzliny jsou pak nejčastější na tlapkách, ocase, ušních boltcích nebo šourku a obecně jsou na komplikace v souvislosti s nízkými teplotami náchylnější štěňata, psí senioři nebo psi, kteří už nějakým onemocněním trpí a jejich tělo je oslabeno.

Sůl

Jelikož žijeme v době automobilové a ta velí solit, solit a solit, v průběhu zimy a těsně po ní jsou silnice, chodníky, ale i tráva v jejich bezprostřením okolí jako jedna velká solnička. Zatímco naše chodidla jsou před agresivními účinky soli chráněna obuví, na ochranu polštářků psích tlapek mnohdy zapomínáme. Jelikož pes v oblečku s botami bude při procházce městem působit poněkud extravagantně, existuje naštěstí mnohem elegantnější řešení. Polštářky v zimní sezóně pravidělně ošetřujte ochranným balzámem nebo vazelínou. Ty mají nejen ochrannou funkci, ale také povrch polštářků vhodně vyživují a pomáhají v regeneraci.

Na co nezapomenout

I psi, kteří jsou zvyklí na zimní pobyt venku, potřebují patřičnou péči. Vhodná je zejména úprava krmných dávek, jelikož zvládnutí nízkých teplot je pro tělo psa energeticky náročné. Nezapomeňte, že svému psovi musíte zajistit neustálý přístup k vodě, která není zamrzlá! Pes také musí mít k dispozici spací podložku, která není promrzlá, proto věnujte zvýšenou pozornost i venkovním pelíškům a kotcům!

Stejně jaké lidé, i psi mohou být na zimu dobře připraveni, takže s chutí do toho!