Psi | Abvet

Lymská borelióza, onemocnění vyvolané gramnegativní spirochetální bakterií, primárně přenášenou klíšťaty z rodu Ixodes. K infekci jsou vnímaví zejména savci a ptáci. A právě savci, konkrétně pak psi, nás v tomto případě zajímají obzvláště. Ne, že bychom třeba neměli rádi kočky, spíše naopak, ale u koček je onemocnění výrazně méně časté.

K přenosu infekce je nutné, aby bylo klíště přisáté minimálně 6 hodin. Během této doby se bakterie množí a přechází do slinných žláz klíštěte a odtud se potom přenáší do hostitelského organismu. Takže, pokud přijdete domů z procházky a najdete přisáté klíště na místě, kde ještě před hodinou jistojistě nebylo, nepropadejte panice. V klidu vezměte do ruky pinzetu, nebo jinou pomůcku a klíště vytáhněte.

Nebojte se, určitě to zvládnete sami, je to fakt jednoduché

V ideálním případě, pokud doma máte, použijte jednorázové rukavice. Pokud nemáte, nepanikařte, jen si po manipulaci s klíštětem pořádně umyjte ruce.

Vezměte vhodnou pomůcku na vytažení. Moderní jsou dnes karty se zářezy, ale poradíte si jistě i s pinzetou.

Myslete na to, že není vhodné klíště jakkoliv mačkat.

Zvolenou pomůckou klíště uchopte a tahem vyjměte. Klíště vytáhnete velmi snadno.

Nemějte obavy, i kdyby se kusadla oddělila a zůstala v rance, nic se neděje. Místo přisátí jen vydesinfikujte a je hotovo.

Vytažené klíště zlikvidujte – zabalené do papírového kapesníku spalte v kamnech. Pozor! Pálení klíšťat v kamnech v obýváku v paneláku není úplně ideální. Pokud tedy kamna nemáte, klkíště zabalené do papírového kapesníku spláchněte do WC.

Prosím, pokud se s problémem přisátého klíštěte potýkáte ve 21.30, pokuste se o vytažení nejdřív sami. Teprve až poté, co usoudíte, že to opravdu nezvládnete, že pro tento úkon potřebujete odbornou pomoc, zamiřte na veterinární pohotovost. Oni Vám rádi pomůžou, s úsměvem na rtech. Ale bude Vás to stát zbytečně hromadu peněz, které určitě dokážete využít lépe.

Ale zpět k borelióze

V místě přisátí se borelie množí a přechází do krve a lymfy zvířete. Zásadní nebezpeči onemocnění tkví ve velmi časté (až 95%) absenci klinických příznaků v ranné fázi onemocnění, která postupně přechází do chronické a tedy obtížněji léčitelné fáze. Klinické příznaky se mohou projevit klidně až za 2 – 5 měsíců od přisátí klíštětem. Během několika týdnů dochází k roznesení infekce do kloubů a tkání.

U psů je nejčastější příznakem artritida – teplé, oteklé, bolestivé klouby, horečka (40-41C), lokální lymfadenopatie. U predisponovaných plemen Labradosrský retrívr, Zlatý retrívr, Bernský salašnický pes a Šeltie se může jako následek infekce rozvinout nefropatie – postižení ledvin. Příznaky jsou dehydratace, ascites a edém, náhlý tromboembolismus, dyspnoe, krvácení do sítnice až jeji odchlípení. Mezi další , méně časté projevy, se může vyskytnou apatie, nechutenství, narušení nervového aparátu projevující se agresivitou, křečemi a změnami chování. Kožní změny v podobě zvětšujícího zarudnutí, tak jak je známe u lidí, se u psů vyskytuji zcela ojediněle.

Diagnostika onemocnění

je založena na klinických příznacích, detekci protilátek v krvi, které jsou zachytitelné za 3-5 týdnů od expozice, případně na PCR diagnostice původce.

Výjimečný není ani současný přenos dalších parazitů a s tím spojené onemocnění – nejčastěji anaplasmoza, ehrlichioza.

V terapii akutních stavů se doporučuje antibiotická léčba doxycyklinem nebo amoxycilinem po dobu 4 týdnů. Při příznacích imunitiních artritíd je někdy nutné antibiotickou terapii doplnit kortikoidy.

Vakcinace

Přestože v humánní medicíně se vakcínu vhodnou na lymskou boreliózu stále vyvinout nedaří, pro psy je vakcína na světě už mnoho let. Vedle pravidelného použití antiparazitik, které mají díky svým vlastnostem parazity odpudit nebo usmrtit ihned po přisátí je tedy možná ochrana před Lymskou boreliózou také pomocí každoročního očkování. Jedná se nepochybně o jednodušší a bezpochyby levnější variantu, než připadné podstupování léčby lymské boreliózy.

Vakcína proti lymské borelióze slouží k aktivní imunizaci psů od 12. týdne stáří. Rizikovou skupinou pro vakcinaci jsou psi s prokázaným klinickým onemocnění Lymskou boreliozou, kdy vakcinace již klinický stav nezlepší. Při primovakcinacích je potřebné provést revakcinaci v intervalu 21 dnů. Pro udržení trvalé imunity se doporučuje každoroční revakcinace.

Zubní kámen, strašák nejen ústní dutiny

Nemoci zubů a parodontu se řadí mezi nejčastější zdravotní problémy malých zvířat. Mnohdy toto onemocnění končí nejen nepříjemným zápachem z tlamy a kosmetickým deficitem, ale může ovlivnit také celkový stav zvířete. Bakterie, které se skrývají pod „skořápkou“ zubního kamene mohou napadat i dásně a tím se šířit do krevního řečiště. Moc rády se pak usazují například v ledvinách, nebo na srdečních chlopních. Není tedy divu, že se u psů se zubním kamenem často setkáváme i se slyšitelným srdečním šelestem. U člověka byla prokázána přímá souvislost mezi periodontálními chorobami a zvýšeným výskytem kardiovaskulárních chorob, cukrovky a plicních onemocněních. U společenských zvířat již také existují studie, které dokazují tutéž souvislost.

Kdy Váš mazlíček začíná trpět onemocněním zubů?

Periodontálního onemocnění si ze začátku nemusíte všimnout, jelikož psi přes již probíhající zánět nevykazují výraznou bolestivost. Majitelé pak mnohdy přichází se slovy, že jejich čtyřnohému kamarádovi „jen“ více smrdí z tlamy. Někdy si majitelé mohou všimnout změny chování (mazlíček je klidnější, nebo naopak agresivnější, kočka se vyhýbá tvrdému jídlu, pes přestává jíst…) Takové chování vždy povede lékaře ke kontrole dutiny ústní. Během rutinní návštěvy veterináře je možné posoudit stav chrupu pouze z vnějšku. Důkladné vyšetření chrupu je možné provést jen pod bezpečnou anestezií. Často je také nutné provést rentgenologické vyšetření, které pomůže detekovat změny v okolních tkáních a na samotných zubních kořenech.

Nejčastější zubní a periodontální onemocnění psů

Zubní kámen

Většina majitelů zvířat věří, že zubní kámen je problém a jeho odstranění problém vyřeší. Ale tato problematika není tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. Skutečným nepřítelem je totiž zubní plak, který se usazuje na povrchu zubů, kde vytváří „útočiště“ bakteriím. Pokud nedbáme na jeho preventivní odstranění, dochází k jeho mineralizaci a vzniká žlutohnědý zubní kámen, který způsobuje narušení závěsného aparátu zubu, který ústí v „odchlípnutí“ dásní a může vyústit v jejich zánět, parodontózu a mnoho dalších onemocnění. Proto je pravidelné domácí ošetření zubů tak důležité.

Parodontální onemocnění

Parodont je tkáň, která obklopuje a ukotvuje zub. Onemocnění parodontu vede k uvolnění zubů a následně k jejich ztrátě. Léčba spočívá hlavně v každodenní hygieně, kdy odstraníme bakteriální plak. Pokud je nemoc již ve vysokém stádiu nevyhneme se lékařskému ošetření. V případech těžkého parodontálního onemocnění může být extrakce postiženého zubu nevyhnutelná.

Absces

Absces může vzniknout vlivem pokročilého stavu zánětlivých změn parodontu, poškozením korunky a odhalením zubní dřeně nebo chronickou gingivitidou. Klinicky se pak může projevit nechutenstvím, apatií, v pokročilých fázích i výrazným otokem tlamy. V případě masivního zánětu může dojít až fistulaci (provalení) zánětlivého ložiska na povrch a výtoku hnisavého sekretu. Tento problém již vyžaduje chirurgický zákrok v kombinaci s antibiotickou a analgetickou terapií.

Fraktury zubu

Zuby zvířat jsou schopné vydržet obrovské zatížení působící ve směru podélné osy zuby. Jakmile však dojde k extrémnímu zatížení zubů mimo uvedenou osu, výsledkem může být fraktura zubu.

Terapie se odvíjí od toho, zda je nebo není odhalena i dřeňová dutina zubu. Při jejím odhalení může bez vhodného ošetření dojít k rozvoji pulpitidy (zánět zubní dřeně) nebo její nekrózy, což je spojeno s výraznou bolestivostí a je potřeba chirurgicky zakročit a provést s ohledem na stav onemocnění a věk jedince přímé překrytí dřeně, léčbu kořenových kanálků, nebo extrakci zubu.

Ultrazvukové čištění zubů

Jedná se o profylaktické ošetření zubů, které se provádí v anestezii. Proto se doporučuje před tímto zákrokem provést základní klinické vyšetření zvířete, které lze doplnit o vyšetření krve, umožňující zhodnocení funkce jednotlivých orgánů, které v anestezii podléhají většímu zatížení. V případě jakýchkoliv funkčních odchylek pak lze anestezii upravit na míru konkrétnímu pacientovi tak, aby byla k dotčeným orgánům maximálně citlivá. Během zákroku je zvíře intubováno, aby se zabránilo aspiraci vody do dýchacích cest. První fáze zákroku spočívá v důkladném posouzení stavu ústní dutiny a zubů, následuje odstranění zubního kamene a bakteriálního plaku. Ošetření se zakončuje výplachem dutiny ústní desinfekční tekutinou, abychom odstranili všechny nečistoty z úst. V některých případech nevyhneme dalším zásahům do dutiny ústní např. extrakci zubů.

Jak můžeme zabránit zubním problémům?

Bakteriální plak se začíná usazovat několik hodin po zákroku, proto je vhodné abychom tomu včas zabránili. Nejúčinnější metodou je každodenní čištění zubů měkkým kartáčkem a pastou vhodnou pro zvířata. Lidské pasty obsahují velké množství fluoru, které mohou při jejím pozření vyvolat dysbalanci mikroprvků v těle a tím vyvolat další potíže. Je důležité dbát na pravidelnost. Nemá smysl čistit dutinu ústní jednou za pár dní, protože pak již dochází k mineralizaci plaku.

Mezi populární podpůrné prostředky při péči o dutinu ústní, a chrup zejména, patří různé potravinové doplňky. Ať už se jedná o prášek z mořských řas nebo dentální tyčinky, vždy je vhodné mít na paměti při jakém stavu zubů k jejich použití saháme a v souvislosti s tímto je potřeba mít přiměřená očekávání.

U zubů s rozvinutým zubním kamenem se bude jednat o “vyhozené peníze”, naopak jestliže jsou zuby Vašeho mazlíčka ve výborné kondici, může být použití doplňků při péči o chrup prospěšné.

Závěrem jedna malá rada. Čištění zubů v domácích podmínkách je velice jednoduchý a hlavně účinný způsob jak snížit pravděpodobnost, že budete při péči o chrup potřebovat služby veterináře. Když už však bude lékařské ošetření potřebné, zvolte veterinární pracoviště, se kterým máte dobré zkušenosti, případně takové, na které máte dobré reference. Při výběru by Vás mělo zajímat, zda je stomatologie pro pracoviště jedna z významných odborností, nebo jen okrajová záležitost. Pamatujte, že ne na všech pracovištích je standardem využití šetrné inhalační anestezie, případně pokročilé RTG stanoviště, které významně zvyšuje šance na určení správné diagnózy a následnou léčbu, ať už konzervativní nebo chirurgickou.

Stejně jako mezi lidmi, i mezi našimi nejvěrnějšími přáteli se najdou tací, kteří zimu, sníh a mráz přímo milují a ať už dovádí v hlubokém prašanu nebo s nekonečnou energií běhají za sněhovými koulemi, které jim při procházce promrzlou krajinou házíme, jsou ve svém živlu. Na druhé straně jsou ale psi, kteří si říkají, že “v takovém počasí bys ani psa nevyhnal”. Opustit vyhřáté místo u krbu byť jen kvůli krátké procházce je pro ně neradostný zážitek. Brodění v hlubokém prašanu považují za nadbytečnou námahu a za sněhovou koulí se jen líně ohlédnou a celou dobu čekají na jediné – až budou moci zpět domů!

Bez ohledu na to, do které skupiny patří zrovna Váš pes je vhodné vědět, jak jej na zimu připravit a pečovat o něj, abyste místo sledování sněhových vloček a padající rtuti v teploměru nemuseli navštívit svého veterináře.

Náhlá změna teploty

Zatímco my lidé přechod z domova do mrazivého rána vyřešíme oblečením, drtivá většina psů tento komfort nemá. Přechod z vyhřátého domova do promrzlé přírody může být pro tělo psa výrazným šokem. Pokud je venku skutečně velký mráz a vy víte, že Váš pes by jel na dovolenou raději do Egypta než do Grónska, použití oblečku určitě pečlivě zvažte. Pokud jej k dispozici nemáte, nebo jej použít z jakéhokoliv důvodu nechcete, naplánujte časovou délku procházky právě podle venkovní teploty.

Hrozba hypotermie a omrzlin

Pokles tělesné teploty pod 32 st. Celsia, povrchové dýchání nebo dokonce ztráta vědomí, patří mezi viditelné následky vystavení zvířecího těla příliš nízkým teplotám.

Omrzliny jsou pak nejčastější na tlapkách, ocase, ušních boltcích nebo šourku a obecně jsou na komplikace v souvislosti s nízkými teplotami náchylnější štěňata, psí senioři nebo psi, kteří už nějakým onemocněním trpí a jejich tělo je oslabeno.

Sůl

Jelikož žijeme v době automobilové a ta velí solit, solit a solit, v průběhu zimy a těsně po ní jsou silnice, chodníky, ale i tráva v jejich bezprostřením okolí jako jedna velká solnička. Zatímco naše chodidla jsou před agresivními účinky soli chráněna obuví, na ochranu polštářků psích tlapek mnohdy zapomínáme. Jelikož pes v oblečku s botami bude při procházce městem působit poněkud extravagantně, existuje naštěstí mnohem elegantnější řešení. Polštářky v zimní sezóně pravidělně ošetřujte ochranným balzámem nebo vazelínou. Ty mají nejen ochrannou funkci, ale také povrch polštářků vhodně vyživují a pomáhají v regeneraci.

Na co nezapomenout

I psi, kteří jsou zvyklí na zimní pobyt venku, potřebují patřičnou péči. Vhodná je zejména úprava krmných dávek, jelikož zvládnutí nízkých teplot je pro tělo psa energeticky náročné. Nezapomeňte, že svému psovi musíte zajistit neustálý přístup k vodě, která není zamrzlá! Pes také musí mít k dispozici spací podložku, která není promrzlá, proto věnujte zvýšenou pozornost i venkovním pelíškům a kotcům!

Stejně jaké lidé, i psi mohou být na zimu dobře připraveni, takže s chutí do toho!

PDA patentní ductus arteriosus – u štěněte maltézský pinč

Ductus arteriosus (ductus Botalli) je malá cévní spojka spojující arterii pulmonalis s descendentní aortou. U plodu odvádí krev od nefunkčních plic zpět do systémové cirkulace.

Do 48 hodin po porodu dochází k jejímu uzavření. Pokud k uzavření nedojde, krev nadále cirkuluje přes tuto cévu. A následně způsobuje zdravotní problémy.

V praxi se nejčastěji setkáváme s fenami malých plemen – např. maltézský pinč, toy pudl, bišonek, kokršpaněl a další.

Pacienti přicházejí s typickým auskultačním nálezem kontinuální srdečního šelestu a klinickými projevy zahrnujícími únavu, intoleranci zátěže až apatii, zaostávání vzrůstu.

Pokud není stav chirurgicky vyřešen, většina pacientů dojde do fáze kongestivního srdečního selhání ve věku 1 roku stáří.

Rozlišujeme 2 typy PDA – levo – pravé a pravo – levé PDA. Mnohem častěji se setkáváme s levostranným typem, které lze vyřešit jednou z chirurgických metod. U pravostranného PDA lze pak doporučit jen medikamentózní terapii.

Na kliniku bylo presentováno štěně maltézského pinče ve věku 8 týdnů. Majitelka si všimla zvláštního srdečního rytmu a úderu, štěně bylo menšího vzrůstu a mírně zaostávalo ve vývoji za sourozenci.

Pomocí auskultace, rtg, ekg a ultrasonografického vyšetření byl diagnostikován PDA typ levo-pravý. Majitelka souhlasila s navrženou terapií a pacient se úspěšně podrobil chirurgické operaci.

Byla zvolena metoda torakotomie, přístup z levé strany. Spojka byla zaligována. Pacient byl hospitalizován následujících 48 hodin, které proběhly bez komplikací, a následně byl propuštěn do domácího léčení. Jeho stav je monitorován. Pejskovi se nyní daří dobře.

Náš pacient je mladý samec plemene akita inu, věk 3 roky. Má dlouhodobé problémy s kvalitou srstí a kůží. Srst je matná, mastná, hrubá, řídká, s lokální alopecií na ocase. Chlupy se dají snadno vytrhnout a po vytržení na chlupech ulpívají šupiny ve formě folikulárních odlitků. Šupiny se vyskytují nejvíce na uších, ale také hřbetu. Pacient není svědivý, kůže jen mírně zapáchá.

Provedli jsme základní vyšetření kůže (seškrab, cytologie, trichoskopie) bez patologického nálezu. Z důvodu plemenné predispozice, anamnézy a klinických příznaků jsme přistoupili k odběru bioptátů kůže a dermatohistopatologickému vyšetření. Výsledek nám potvrdil naši pracovní diagnózu. Jedná se o granulomatózní sebózní adenitidu v konečném (chronickém) stádiu.

Sebaceózní adenitida je autoimunitní onemocnění, při kterém dochází k destrukci mazových žláz. Plemenná predispozice – pudl, akita, samojed, maďarský ohař, věk 1-5 let. U pudlů a akit je onemocnění dědičné (autosomální recesivní dědičnost) a postižení jedinci by neměli být zařazováni do chovu. Onemocnění je celoživotní, má nevratný charakter a s věkem se spíše zhoršuje. Efekt terapie je různý. Záleží na rozsahu postižení kůže v době stanovení diagnózy, plemeni. Srst, která znova naroste, může být např. u pudlů rovná místo kudrnatá. Změny v podobě šupin a případné alopecie a hypotrichózy se vyskytují nejvíce na hlavě, uších, dorsální straně krku, hřbetu a na ocase. U krátkosrstých plemen šupiny snadno srst opouští, u dlouhosrstých plemen lpí na chlupech v podobě folikulárních odlitků. U akit může být srst mastná s papulami, pustulami, může dojít ke ztrátě hmotnosti. Pruritus obvykle není pozorován, pouze v případě sekundárních infekcí (bakterie, kvasinky). Do diferenciální diagnostiky se zahrnují případy sekundární seborey a primární seborea. Diagnóza je potvrzena histologickým vyšetřením kůže. V terapii se používají topicky antiseboroické šampóny a postřiky s propylenglykolem. Celkově vitamín A, cyklosporin, nenasycené mastné kyseliny.

Takovýto ostrůvek kůže se potom může vyskytnout na volném okraji víčka, nebo častěji na spojivce, rohovce oka nebo na třetím víčku. Z dermoidu vyrůstají dlouhé chlupy, které oko dráždí, dochází k blefarospasmu a výtoku z oka. Je to také kosmeticky nevhodné. Predisponovaná plemena – německý ovčák, bernardýn, jezevčík, barmská kočka. Terapie je pouze chirurgická. Pokud se dermoid vyskytuje na volném okraji víčka a zasahuje více jak 1/3 okraje, je zde nutná plastika volného okraje víčka. Postižení volného okraje víčka do 1/3 lze vyřešit pouhou suturou okraje víčka. Postoperačně musí pes nosit límec, do oka lokálně aplikujeme antibiotika a analgetika. Stehy se odstraňují za 2- 3 týdny.

Tento problém jsme řešili u štěněte německého ovčáka. Dermoid zasahoval více jak 1/3 volného okraje horního víčka a částečně bulbární spojivku. Chlupy vyrůstající z dermoidu oko dráždily. Přistoupili jsme k chirurgické excizi dermoidu a následně provedli plastiku volného okraje víčka technikou posuvného kožního štěpu s použitím Burowových trojúhelníků ( sliding skin graft + Burows triangles). Psovi se víčko dobře hojilo, po zákroku nosil límec a do oka majitelé kapali antibiotické a analgetické kapky. Za 14 dní od operace jsme odstranili stehy. Víčko je plně funkční.

Ke změně polohy čočky dochází z několika důvodů: trauma, přetrhání závěsných vláken tlakem exsudátu při zánětlivých procesech uveálního traktu, glaukom, katarakta, vrozená slabost závěsného aparátu čočky (dědičnost autozomálně recesivní, postižená plemena jsou teriéři – foxteriér, velšteriér, jagteriér, tibetský teriér, tibetský španěl, nejčastěji ve věku 3-4 let, postižení je bilaterální). Změna polohy čočky může být částečná (subluxace), kdy čočka aspoň z části zůstává ve fossa hyaloidea, nebo úplná (luxace), kdy čočka zcela opustí fossa hyaloidea a dostává se do přední oční komory (luxacio lentis anterior) nebo do sklivce (luxacio lentis posterior). Mezi nejčastější klinické příznaky patří zpomalený pupilární reflex, bolestivost oka, fotofobie, hyperémie spojivek, zvýšený nitrooční tlak, pohyb (chvění) duhovky a čočky při pohybech oka, někdy viditelná korona kolem rovníku čočky (pokud je závěsný aparát porušen kolem celého obvodu čočky).

Při luxaci čočky do přední oční komory je čočka před duhovkou, může zcela nebo částečně pupilu zakrývat. Pokud se čočka dotýká zadní plochy rohovky, dochází k edému rohovky a jejímu zákalu. Dochází ke zvýšení nitroočního tlaku. Terapií volby je extrakce čočky, celkové podávání antibiotik, kortikoidů (proti tvorbě fibrinu)a manitolu (snížení nitroočního tlaku). Lze se také pokusit o zatlačení čočky dozadu přes pupilu a dále medikamentózní terapii.

Luxace čočky do sklivce způsobuje zvýšení nitroočního tlaku. Může dojít k tomu, že čočka se opírá o zadní plochu duhovky, tlačí ji dopředu, uzavírá se iridokorneální úhel a tím se zvyšuje nitrooční tlak. Extrakce čočky, která luxovala do sklivce je velmi náročná, je zde velké riziko výhřezu sklivce, nebo riziko pádu čočky do sklivce. Proto se často volí medikamentózní terapie, kterou snižujeme nitrooční tlak. Miotika dlouhodobě + protizánětlivé léky. Komplikací je chronická uveitida, glaukom nebo odchlípení sítnice.

V našem případě se jedná o osmiletou fenku kokršpaněla, která má oboustrannou kataraktu. Do ordinace přišli s akutním nástupem bolestivosti pravého oka, jeho přivíráním, začervenáním a mírným výtokem z oka. Nebyli si vědomi nějakého úrazu oka. Klinické vyšetření: pravé oko – chemóza spojivek, hyperémie spojivek, blefarospasmus, mióza, IOP (nitrooční tlak) 7, Schirmer 10mm/min, fluorescei barvení rohovky negativní, bez záchytu cizího tělesa v oku, levé oko – klidné, IOP 14. Z důvodu miózy nebylo možné posoudit stav čočky, pupila nereagovala ani na podání rychle působících mydriatik s krátkým účinkem. Pracovní diagnóza byla uveitis anterior. Terapie: lokálně antibiotika, kortikoidy, atropin, umělé slzy. Následující den bylo oko klidnější, bez chemózy spojivek, mírná hyperémie stále, IOP 5, mióza, pozorovali jsme ale rozdílný pohyb čočky oproti pohybu bulbu, UZV – potvrzena luxace čočky do sklivce. Stav byl tedy vyvolán luxací čočky a následkem luxace vyvolaná uveitis. Postupně se pupila dostala do mydriázy, čočka byla viditelná a její luxace do sklivce zcela potvrzená – viz. video – čočka ležící dole ve sklivci. IOP se také zvyšovalo z 5 na 19 až 44. Léčba byla korigována. Po odeznění uveitidy jsme léčbu upravili, aby nedošlo ke zvratu do glaukomu, případně přesunutí luxované čočky přes otevřenou pupilu do přední oční komory. Kortikoidy jsme nahradili nesteroidy, mydriatika miotikem, ponechali antibiotika a umělé slzy. Momentálně je stav oka stabilní, oko bez bolestivosti, spojivky bez hyperémie, pupila v mióze, IOP 12. Majitel je seznámen s možnými riziky v podobě glaukomu nebo opakování uveitidy.

Pečlivá ortopedická konzultace či diagnostika je základním předpokladem úspěšné léčby. Setkali jsme se s pacientem, který měl navržen poměrně radikální operační zákrok na přední končetině, přičemž veškeré jeho potíže pramenily z problémů s končetinu zadní. Jindy nás zase navštívil nešťastný majitel pejska z Polska s tím, že je v koncích. Měsíce „léčil“ problém s přední končetinou a pes stále kulhal a kulhal. U nás byl problém diagnostikován během pěti minut bez použití RTG. Jedna malá osina zabodutá mezi polštářky znamenala nekonečné kolečko vyštření a pokusů o léčbu.

Abychom mohli odvést kvalitní práci při diagostice a položit tak pevné základy úspěšné léčby problému, musíme pacienta vidět a mít možnost s ním při konzultaci pracovat. Diagnostika na dálku není možná a kdo říká, že to dokáže, nemluví pravdu. Na dálku s námi můžete konzultovat pouze RTG snímky z jiných pracovišť, pokud cítíte, že byste rádi znali náš názor.

Ptáte se, zda je nutná rezervace termínu? Jde častou otázku a odpověď na ni je ANO. Přijdete – li bez rezervace s tím, že Váš pejsek kulhá, všeobecný lékař pejska prohlédne, zda nevykazuje příznaky neurologického problému či jiných akutních potíží a v případě, že vyhodnotí, že se opravdu s největší pravděpodobností jedná o ortopedický problém, domluví s Vámi termín konzultace u lékaře ortopeda. V rámci našich možností se snažíme najít každému pacientovi nejbližší možný termín specializovaného vyšetření.

Jak probíhá samotné ortopedické vyšetření? Ve smluvený čas dorazíte k nám na kliniku. Je lepší, když dorazíte 5 minut předem, protože když se 5 klientů zpozdí o 10 minut, šestý klient, i když přijde na čas, jde na řadu o hodinu později a my jsme v tom nevinně. Následně se dostanete do péče MVDr. Martina Nováka nebo MVDr. Miloše Čtvrtníčka, dvou lékařů, kteří tvoří základ ortopedického týmu ABVET.

V rámci diangostiky si lékař nejprve vyslechne anamnézu. Co zvíře trápí, jak se problémy projevují, zda v každé situaci, po mírné zátěži, po extrémní záteži atp. Následuje základní vyšetření pohmatem, případně využití RTG snímkování.

Víte, že jeden problém může mít více podob a ještě více řešení? Pokud se domníváte, že určením diagnózy vše končí a pak už stačí jen správně říznout, mýlíte se. Jednoznačně pojmenovaný problém může mít mnoho podob a stupňů závažnosti a ty mohou mít dále více variant samotného řešení. Právě v této fázi jsou zcela zásadní zkušenosti při saomtné diagnostice, ale také při ortopedické chirurgii. Čím více operačních technik operatér ovládá, tím více jich může při řešení problému zvažovat. Čím více zkušeností s jednotlivými technikami pak má, tím je vyšší pravděpodobnost, že operace bude provedena správně a pacient si opět bude užívat plnohodnotného života. Tým ortopedů ABVET ročně provede více než 1000 diagnostik ortopedických pacientů a více než polovina z nich na našem pracovišti podstoupí i operační zákrok. Díky tomu patří dr. Martin Novák mezi nejzkušenější ortopedické operatéry nejen v ČR.

Jak pracuje ortopedický tým? Pověst vysoké kvality ortopedie na klinice ABVET vyrostla právě díky práci dr. Nováka a tuto pověst dr. Novák budoval mnoho let poctivou a pečlivou prací. Sám by tedy nikdy nepřipustil, aby kterýkoliv člen jeho týmu provedl kteroukoliv diagnostiku neúplně nebo bez potřebných kompetencí. Pouze lékaři, u kterých je dr. Novák přesvědčen, že provedou stejně kvalitní diagnostiku jako on sám, mohou konzultaci vést samostatně. U ortopedických pacientů je to právě dr. Miloš Čtvrtíček, který před prováděním vlastních diagnostik několik let pracoval pod vedením a dohledem dr. Nováka, aby získal potřebné zkušenosti a kompetence na poli diangostiky. Díky úsilí dr. Čtvrtníčka nyní klinika ABVET může uspokojit větší množství klientů a to znamená jediné – výrazné zkrácení čekací lhůty na diagnostickou konzultaci. V případě, že by veškeré diagnostiky prováděl dr. Novák sám, byla by dnes čekací lhůta na konzultaci u něj přesně 7 týdnů. Díky skvělé spolupráci s dr. Čtvrtníčkem se nám podařilo tuto dobu zásadně zkrátit a přesto všichni naši pacienti dostávají službu, která stále splňuje parametry nastavené dr. Martinem Novákem.